Můj život bez rukou

Můj život bez rukou

O pořadu

Marty Ravellette se narodil do farmářské rodiny. Byl čtvrté dítě. Porod přišel o něco dříve, než měl, a navíc chlapci chyběly paže. Rodina se rozhodla umístit postiženého syna do Domova dobrého pastýře, který fungoval částečně jako sirotčinec a částečně jako domov pro handicapované děti. Tady měl Marty šanci naučit se, co k životu potřeboval. Místo paží skvěle používá nohy. Našel zde přátele, mohl chodit do veřejné školy. To v té době nebylo obvyklé. Tělesně postižené děti byly automaticky brány i jako mentálně retardované. V tomto domově tomu tak nebylo. Děti žily bez ohledu na své postižení a měly i dost volnosti. Když se v šestnácti Marty vrátil na farmu, matka chtěla, aby studoval na střední. Ředitel odmítl, a tak neváhala a obrátila se na soud. Soudce neviděl jediný důvod, proč by Marty neměl školu navštěvovat. Bylo však pro něj těžké sžít se zase s rodinou. Po čase se osamostatnil a přestěhoval se do penzionu v San Diegu. Měl štěstí, protože tam našel opravdového přítele Raye. Řekl mu: „Když tě Bůh poslal na svět bez paží, je na nás, abychom se přizpůsobili, ne na tobě, aby ses přizpůsobil nám.“

Marty je velký bojovník a vždy dělal všechno, aby byl naprosto soběstačný. Chtěl řidičský průkaz. Napoprvé ho nezískal, tak si na volant namontoval speciální kliky a řidičák udělal. Jednou jel po dálnici vyšší rychlostí, než bylo dovoleno, a dostal pokutu. Vyšel o tom článek v novinách a všimla si ho dívka, která se také narodila bez paží. Napsala Martymu a tři týdny po seznámení byla svatba. Narodily se jim dvě děti. Dívka a chlapec, který Martyho neopatrností tragicky zemřel v pěti letech. Stres z této situace byl pravděpodobně důvodem rozpadu manželství…