Můj život s narkolepsií

Můj život s narkolepsií

O pořadu

Tři Britové trpící narkolepsií se vydávají na největší setkání narkoleptiků, které se koná v USA. Pořádá je asociace pro narkolepsii.

Samantha trpí narkolepsií od sedmnácti. V současné době studuje, zkoušení u ní však vyvolává spánek.

Narkoleptici mohou usnout desetkrát až stokrát za den na dobu od několika vteřin až po dvacet minut. Většina z nich má navíc kataplexii, což znamená, že silné emoce jako strach nebo šok u nich vyvolávají bleskurychlé uvolnění svalového napětí. Dotyčný například najednou ztratí schopnost stát.

Christine a Ken také poletí. Ken je narkoleptik už čtyřicet let. Manželé jsou od roku 1970. Rok poté měl Ken první záchvat kataplexie.

Manažer hotelu vysvětluje, že setkání narkoleptiků se u nich nekoná náhodou. Jejich služby vycházejí vstříc spánkovým potřebám hostů. Mají několik druhů polštářů, ucpávky do uší, přehrávač s hudbou pro dobrý spánek a například svorku na sevření závěsů, aby mezerou nepronikalo nežádoucí světlo.

Stav čtrnáctiletého Tonyho je natolik vážný, že potřebuje asistentku i při vyučování. Jde na kontrolu do nemocnice. U narkolepsie však není známo, co nemoc vyvolává, takže není známý lék. Ve většině případů jsou narkoleptikům podávány stimulanty. Paradoxně ale také sedativa, např. Xyren. Skupina dorazila do USA...